Téměř do sedmi let jsem nenavštěvovala žádnou školku, ani školu, což mi dalo opravdu hodně času a svobody. V té době jsem se jen tak pro zábavu naučila číst a většinu času jsem trávila kreslením, nebo čtením pohádek. Později jsem v sobě objevila vášeň pro cizí jazyky a ve škole jsem nejvíc milovala angličtinu. V Trenčíně jsem vystudovala střední zdravotnickou školu. Spolužačky se jedna po druhé zaměstnaly v nemocnici, ale já jsem měla v hlavě neurčitou představu dalekého světa a objevování nových možností.

Domov jsem hned po maturitě opustila a vydala se za dobrodružstvím do Birminghamu. Později jsem žila v Bratislavě, anglickém Melbourne a nakonec v Brně.

Mám dvě děti – Alberta a Markétku, kteří byli mými prvními čtenáři, literárními kritiky a pomocníky. S mými dětmi a partnerem Martinem žijeme v Brně. Teď je mým pomocníkem a literárním kritikem Martin, se kterým dáváme dohromady další a další kapitoly a nové nápady.

Kromě knih miluji projížďky na kole, běh v přírodě (někdy běhám do práce a cestou proběhnu aspoň Lužánkami – nejstarším českým veřejným parkem), dobré filmy, které nejsou plné násilí, protože toho si dost užiju v zaměstnání díky některým klientům (čímž se mi postupně dost zužuje oblast filmů, na které se můžu dívat) a kempování. Ráda navštěvuji místa, kde se prolíná krásná příroda s historií. Často píšu nové kapitoly do knihy právě tam.

Jako dítě mne ani nenapadlo, že bych mohla být spisovatelkou a už vůbec ne sociální pracovnicí, tento obor se v té době ani nedal studovat. A tak musela přijít řada “náhodných“ událostí, které mne ze stabilního, konzervativního prostředí katolické rodiny žijící v pokojné čtvrti na předměstí Trenčína přenesly rovnou “do podsvětí”.

Jako osmnáctiletá jsem se vydala do Anglie, kde jsem se zúčastnila ročního dobrovolnického projektu. Vstupní interview pro dobrovolnický program jsem lámanou angličtinou absolvovala v červnu, ale protože jsem neměla peníze na cestu tam a zase zpět, umožnili mi strávit dva měsíce v rodině anglikánského faráře a jeho manželky, vzdělané dámy a paní učitelky v Hertfordshire. Osud mi tak přihrál nejen možnost zlepšit se v angličtině, ale i pobyt ve staroanglické vile na venkově, v kraji sester Brontëových. Moje dobrovolnická práce v klubu pro děti, totiž začínala až v září. Po uplynutí dvou měsíců už jsem celkem dobře porozumněla naléhavé zprávě vedoucí dobrovolnického projektu, že místo, kde jsem měla pracovat, bylo zrušeno. Nabídli mi poslední volnou pozici – denní centrum pro lidi bez domova závislé na alkoholu v Birminghamu. To místo jsem si od první chvíle zamilovala. Bylo to jedno z nejlépe fungujících center v Británii, kde jsem absolvovala intenzivní poradenský kurz a pracovala v úžasném týmu sociálních pracovníků a dalších dobrovolníků.

Po návratu z Anglie jsem studovala sociální práci na Univerzitě Komenského v Bratislavě a během studia jsem se dvěma spolužáky založila pouliční časopis na pomoc lidem bez domova Nota bene.
Tam jsem pracovala pět let. Můj sen pracovat v denním centru se mi splnil o dvacet let později, když jsem začala pracovat v Nízkoprahovém denním centru v Brně a kde pracuji dodnes. Baví mne přinášet nové nápady a podporovat změny, abychom byli stále lepší.

V roce 2013 jsem debutovala knihou Najmocnějšie kúzlo. Měla jsem doma malého syna, takže jsem znovu šťastně žila mezi dětskými knihami, druhé dítě se mělo právě narodit. Jen tak pro zábavu jsem napsala pohádku o vodníkovi Matůšovi, který žil na Počúvadle a později v Banské Štiavnici.
Psaní pohádek mne začalo bavit, napsala jsem dvě další pohádky, Bystrík Vančo namaloval úžasné ilustrace. Tyto tři pohádky vyšli v moji první knížce.

Postupně jsem vydávala jednu až dvě knihy ročně. Pak přišla nabídka z Nota bene napsat pohádku o bezdomovectví a tak jsem napsala knihu Zatúlaný Gombík. Zpracovat náročná témata tak, aby jim rozumněly děti, je pro mne úžasnou výzvou. Napsala jsem eko-pohádku o Víle Jasmínce, nebo pohádku o autistickém chlapci Lebo medveď (Tomáš a kouzelný medvěd). Stejně tak mne baví vkládat do knih i další oblasti, které mne dlouhodobě zajímají. Madam ježibaba se nadchne pro studium angličtiny, pes Marcipán se touží stát záchranářem, kočka Líza učí zvířata z farmy zásady nepsaných pravidel zdvořilého chování, aby mohli jet na výlet k moři. V současnosti se více zaměřuji na historii a do příběhů vkládám skutečná místa se zajímavými legendami.

Zdravotnická škola a sociální práce se ukázaly jako skvělá kombinace pro práci s lidmi žijícími v extrémně chudých podmínkách. Vedle vyřizování občanských průkazů a hledání zaměstnání pro klienty, kterým chceme pomoci vyhrabat se z bahna, zvažuji, kdy je třeba volat policii či sanitku. Stále se vzdělávám na kurzech týkajících se práce s lidmi. Práce s mimořádně náročnými klienty, kteří se ocitli na úplném dně a zároveň bojují s duševní chorobou nebo závislostí, je pro mě skutečná výzva. V zaměstnání, jaké mám, je to rozhodně akční. A stejné jsou i mé knížky.